Proč lidé nedokáží žít v bohatství?

Dlouhá léta se pohybuji v oblasti financí a setkala jsem se s tisíci klienty a mohla pozorovat jejich chování a finanční situaci.

Zajímavé je, že s tím kolik máme peněz a jak jsme bohatí, souvisí hlavně to, jaký vztah máme sami k sobě a k životu. Zda nás ovládá ego nebo srdce.

Další důležitý faktor, který vše v našem životě ovlivňuje je to, v čem vyrůstáme a jakými lidmi se již od dětství obklopujeme.

Těm, co si jen stěžují, litují se a utápí v negativních myšlenkách, to stejně přijde, jako nesmysl a jen pro ty vyvolené a ne pro ně. Jim totiž ten osud nepřeje.

První situace se týká „podnikání nebo zaměstnání“

Oboje je potřeba. Bez podnikatelů by nebyly místa pro zaměstnance, bez zaměstnanců by podnikatelé nemohli podnikat. Dost často jsem se setkávala s tím, že zaměstnanci si stěžovali na své podmínky v zaměstnání, ale podnikateli se stát nedokázali.

V některých zaměstnáních jsem si stěžovala taky, ale je důležité si uvědomit, že nejrychlejší změnu můžu udělat jen já. Buď si vyjednám podmínky, které pro mě budou zajímavé, nebo odejdu do jiného zaměstnání nebo začnu podnikat.

Proč tak jednoduché řešení neudělá většina lidí?

Protože si nevěří, mají strach, že budou bez práce, nemají odvahu se za sebe postavit, neznají svojí hodnotu. Často nemají nikde podporu, okolí jim říká, že nemůžou, že se to nehodí, nedělá a je lepší být potichu a pracovat.

Takovéto „držet hubu a krok.“

Většinu takových lidí ovlivňují vzorce chování, které si do života přináší z dětství, živené jejich „rolí oběti“. Tato role je takový našeptávač, že oni za to nemůžou, že nemají takové možnosti, vzdělání, rodiče, partnera…. Také se jim stále dějí, ty špatné věci v životě a proto nemůžou nic měnit.

Život si každý tvoříme sám právě tím, jak k němu přistupujeme. Zodpovědnost musíme vzít do vlastních rukou, nikdo za nás nic neudělá.

Jen mi sami, jsme tvůrci svého života.

Proč lidé s různými hendikepy se dokáží účastnit olympiád ať už sportovních nebo vědomostních, proč neříkají on má dvě nohy, ruce… a já je nemám, tak nemůžu. Protože takto nepřemýšlí, myslí na to, co můžou změnit a co můžou dělat. Ne na to, co nemůžou. Váží si sami sebe a tím mění svůj život a s tím přichází příležitosti a možnosti a zároveň i peníze a bohatství. Hlavně to životní bohatství.

Druhá situace se týká „jako někdo“

Často lidé dělají věci jako někdo. Koupí si značkové věci, dovolené, auta… jako někdo. Potřebují ukazovat svojí sebe hodnotu věcmi, penězi. Potřebují se srovnávat s někým v rodině, v práci, s přáteli. Tady se často stává, že na to dokonce ani nemají a půjčují si na to. Zvyšují se tím jejich náklady, v konečném efektu klesá jejich životní úroveň a stoupá jejich nespokojenost, protože v tom okolí, má stále někdo něco, co oni nemají.

V bance jsem se velmi často setkávala s lidmi, kteří si přišli půjčit na dovolenou, na dárky k vánocům nebo jen tak, aby měli peníze, které půjdou utratit. Jakou však skutečnou radost může mít člověk z dovolené, kdy po týdnu maximálně dvou strávených u moře, bude 5 let splácet bance každý měsíc splátku. Co kdyby za každou tuto splátku jel každý měsíc na nějaký výlet, tak má 60 zážitků na 5 let a ne jednu dovolenou. Lidé však takto neuvažují, protože soused, sestra, kamarád, kolega, taky přeci jede na dovolenou k moři.

• Proč, se ale musí zajímat o to, co dělá někdo okolo?
• Proč, to nedělají pro čas a zážitky se svojí rodinou?
• Proč, nemůžou jet do běžné destinace, když už opravdu chtějí jet moři, ale musí někam, kam jede někdo jiný a nemají na to?
• Proč vlastně vůbec mají potřebu dělat něco, jako to dělají jiní?

Protože je ovládá ego, neznají svojí sebe hodnotu, potřebují si něco dokazovat, potřebují něco dokazovat svému okolí a co hůř, potřebují to dávat na sociální sítě pro v podstatě úplně cizí lidi. Očekávají obdiv. Pokud by však jednali srdcem, měli dostatečně vysokou sebe hodnotu a sebeúctu, nepotřebovali by nic takového dělat. Bylo by jim jedno, co dělají ostatní a povrchní ukazování fotek na sociálních sítích by pro ně nic neznamenalo. Věděli by, že je důležité být s lidmi, na kterých jim záleží a že je jedno, jestli za pár korun nebo za desítky tisíc.

Opět to vše pak má vliv na jejich finanční situaci. Pokud si umím užívat to, co mám, nemám problém se svojí finanční situací. Nemusím žít na dluh a tím ve věčném strachu jestli na ty splátky budu mít.

Třetí situace se týká „neustálí teoretikové a studenti“

Další skupina lidí, se kterou se setkávám, jsou lidé, kteří neustále říkají, co by dělali kdyby, jak by to nejlépe udělali nebo kolik znalostí už mají. Zůstávají jen u teorie nebo čekají, že se to stane samo a ono se nic neděje, tak si kupují další zaručený návod na změnu. Utrácejí spousty peněz za kurzy, knížky a vzdělávání. Mluví o tom, kolik toho už znají, co vše absolvovali a dělá jim dobře ten obdiv a uspokojují sami sebe, že toho přece dělají hodně, ale prostě to nejde, nefunguje.

Bohužel, si ale nevěří v tom, že by to také mohli dělat a žít podle toho v reálném životě nebo se jim to dělat nechce, protože mají strach, že se jim to nepovede, že nebudou úspěšní, že se jim někdo vysměje, že je někdo, kdo už to dělá a má už praktické zkušenosti a klienty nebo má už úspěchy a je v oboru dostatečně známý. Bojí se ukázat své znalosti, myslí si, že už to každý zná, že to nikdo nepotřebuje. Pokud by však měli dost sebevědomí a znali svojí hodnotu, nic takové by se nedělo. Nejdůležitější je po tom, co získáme nějaké teoretické znalosti, začít je uvádět do praxe. Jen sebevědomí a sebe hodnotu znalí lidé to udělají. Získají tím bohatství a naplnění svých cílů a přání.

No a tak to je i v běžném životě.

• Pro někoho automatická informace, je pro druhého neuvěřitelná novinka.
• Pro někoho utrácení za něco teoretického nepřinese nic do reálného života, protože to nezavede do praxe.
• Pro někoho je něco nemožné, protože hledá vinu jinde a jiný si svojí realitu tvoří sám a dokáže to.
• Pro někoho je důležité být jako někdo a další je spokojený být sám sebou.
• Každý kdo má důvěru sám v sebe, má i důvěru v úspěch, který následně přichází.
• Pokud nevěříme sami sobě, nemůžeme věřit ani v úspěch a proto nemůže přicházet.
• Pokud žijeme podle někoho jiného, nežijeme vlastní život.
• Pokud nežijeme vlastní život, nemůžeme ho tvořit.
• Pokud netvoříme život podle sebe, nemůžeme být spokojeni.
• Pokud nejsme spokojeni, nejsme ve svém životě bohatí.

Bohatství nejsou jen peníze a majetky, ale i vlastní hodnota, sebeúcta a sebeláska.

V neposlední řadě nezapomínejte, že děti se učí nápodobou. Pokud netvoříte svůj život a nejste spokojeni a tím i bohatí, nebudou ani vaše děti. Nemají kde se to naučit.

Největšími životními učiteli našich dětí jsme my rodiče.

Pokud chcete inspiraci, jak začít měnit životy svého dítě pomocí výuky finanční gramotnosti přidejte se do FB skupiny Finanční gramotnost pro děti a rodiče.

Pokud jste akční a chcete dělat rovnou konkrétní kroky a změnit život svého dítěte stáhněte si Finanční hrátky na mém webu a začněte hned.