Co člověk to názor, je častá situace. Často se to stává i v souvislosti s výchovou dětí. Rodiče mohou mít různé názory na stejnou situaci. Já jako rozvedená matka, jsem často narážela, že otec má jiný pohled na moje pravidla a rozhodnutí ohledně kupování věcí a hraček. Syn chodil často, rozpolcený a nevěděl, kde je pravda, co je správně.
Snažila, jsem se proti tomu různě bojovat, hledat pochopení, ale moc se mi to nedařilo. Největší spory vznikaly ohledně požadavků na elektroniku, hračky, sladkosti a jiné životu nepotřebné předražené věci. Neříkám nemít je vůbec, ale v přiměřené míře a kvalitě.
Já jsem upřímný a zásadový člověk. Tím jsem na různé požadavky syna reagovala, prakticky a s faktickou argumentací ohledně vhodnosti a svým možnostem. Jeho otec je naopak člověk, který slibem nezarmoutí a argumentaci používá s citovým podtextem, že on je ten, co by moc chtěl, ale nemá, nemůže, nejde to, ale maminka by mohla nebo maminka si to nepřeje. Záleží, jak se mu to pro danou situaci hodilo. Samozřejmě to může být v rodinách i obráceně, kdy otec je ten, kdo argumentuje a matka je ta, co slibuje. A tak jsem hledala cesty jak takové situace řešit.
Vysvětlila jsem synovi mojí finanční situaci a to podle pravdy. Kolik a jak skutečně vydělávám, kolik mám peněz naspořených a jak s penězi nakládám, proč si nejdu kupit nejnovější model telefonu, když na něj mám, proč nemám synovo vysněné BMW. Vyložila jsem karty na stůl, nic nepřekrucovala a postupně přidávala další podrobnosti a informace.
Také jsem synovi nastínila situaci jeho otce, kterou jsem měla z ověřených dostupných zdrojů. Když jsem zvolila tuto cestu, nevěděla jsem, jestli skoro 8 leté dítě bude rozumět tomu, co říkám. Velké překvapení bylo, že podstatu pochopil ihned. Na různé věci se doptává do dnes a to je již velký kus cesty za námi.
Zavedli jsme kapesné a povídáme si o tom, jak ušetřit na různé věci, jestli mu ty věci opravdu přinesou to, co od nich očekává. Syn se mě ptá, co by bylo lepší, já mu k tomu říkám své názory. Do finálního rozhodnutí mu, ale nemluvím. Jsou to jeho peníze a jeho zodpovědnost, za co je utratí.
Neříkám, že to vždy je procházka růžovou zahradou, zalitá sluncem. Občas přijde pěkná bouřka, jejíž příčinou je hlavně vliv okolí. Někdo ve škole něco říká, něco má, s něčím se vytahuje. Reklam v televizi a na internetu je taky víc než dost. Různá videa na youtubu, klidu také nepřidávají a vliv otce taky nezmizel. Co ale musím říci je, že jsou čím dál tím méně časté a s menší intenzitou.
Sklízím, první úspěchy.
Jednou jsem si tak užívala slunečného odpoledne u kávy a slyším syna, jak si povídá s kamarádkou, se kterou hraje nějakou hru na tabletu: „Ty semínka jsem si koupil jako investici“ a kamarádka se ho ptá, co je to investice....
Syn se zamyslel a říká: „No, to je když za něco sice utratíš peníze, ale časem ti to bude přinášet víc, než za kolik jsi to koupila“. Na to nastala malá chvilka ticha a pak dodal: „Ty semínka zasadím a oni mi dají soustu dalších, které budu prodávat a budu si moci koupit vybavení...."
Hrají dál a kamarádka hlásí: "Tak jsem si taky koupila ty semínka na investici“
Musela jsem se v duchu smát, ale byla jsem strašně pyšná na svého syna.
Když poslouchá televizi, kde mluví o ekonomické krizi způsobené pandemií, která dopadne na rodiny, které mají závazky, které nebudou schopni splácet. Tak se syn ptá: „Jaké to bude mít opravdu dopady na ty lidi? Bude to mít dopady i na nás?“
Tak mám další příležitost mu vysvětlit, že jsou úvěry, které mají smysl, jako třeba na bydlení nebo na věci, které nám budou vydělávat další peníze, pokud je potřebujeme ke své práci. A pak jsou úvěry z marnivosti, jako nové modely telefonů, aut, dovolené nebo věci podobného způsobu užívání, které si lidé pořizují, jen aby mohli ukazovat, že je mají nebo, aby mohli vyprávět, že byli na drahé dovolené.
To je opět příležitost pro kapesné, kde si můžeme ukázat, že když si bude peníze spořit a věc si koupí sice později, ale za svoje peníze nebo by si na danou věc půjčil, platil splátky a ještě náklady s tím spojené, že splácet bude mnohem déle a zaplatí za tu věc mnohem více. Na to syn reagoval, tím, že by tu věc nechtěl a naopak, začal přemýšlet, kde by získal další peníze, aby měl naspořeno mnohem dřív. Byla jsem opravdu překvapená, jak kapesné a upřímnost ohledně vlastních financí, změnila synovo chování a přístup k penězům.
Proto je dobré s kapesným začít co nejdřív a podle věku dítěte upřímně otvírat vrátka do rodinných financí. Děti se učí nápodobou a přebírají naše vzorce chování. Finanční příprava je na rodině. Finanční gramotnost pro reálný život se ve školách neučí.
Kapesné je potřeba vyplácet, ale musí mít svá pravidla. Další informace si můžete přečíst v mém článku: Vyplácet kapesné nestačí.
Chcete se dozvědět více o kapesném nebo o tom, co by v určitém věku mělo dítě znát?
Sledujte mojí FB stránku Moje finanční svoboda.
Pokud vás toto téma zajímá, ať už kapesné již vyplácíte nebo jste se ještě nerozhodli, že je ta správná chvíle, připojte se do FB skupiny Finanční gramotnost pro děti a rodiče, kde na toto téma získáte spoustu informací do života. Který rodič by nechtěl mít bohaté a spokojené dítě.
Je velmi důležité si uvědomit, že jak bude vaše dítě zacházet s penězi v reálném životě, se nenaučí ve škole, ale doma v rodině od rodičů.
Těším se na vás
Monika Davidová