Jak ve škole stát za svým dítětem a být pro něj oporou při konfliktech s učiteli?

Jít do školy kvůli chování vlastního dítěte není pro rodiče nikdy snadné. Přináší to s sebou nejen starost, obavy a pocity selhání, ale také nečekanou lavinu vzpomínek. Pro mnohé rodiče, když dostanou e-mail nebo telefonát, že mají přijít „řešit chování dítěte“, přichází nejen nutnost postavit se situaci, ale také návrat do vlastního dětství, kde jim podobné zážitky přinášely úzkost, strach a někdy i bezmoc. Připomenou si ty chvíle, kdy jejich vlastní rodiče přicházeli domů po rozhovoru s učiteli a doma bylo ticho plné napětí, které často vedlo k výčitkám nebo trestům, aniž by se někdo zajímal o to, jak se vlastně cítí oni, tehdejší děti.

Kde je pravda?

Dnešní rodič si tak najednou uvědomuje, že stojí před stejnou situací. Jeho dítě prý vyrušuje, učitel nemůže pracovat tak, jak by chtěl, a má za to, že chyba je na straně dítěte. Ale co když tomu tak není? Jak může rodič opravdu objektivně posoudit situaci, když je stále spoután vlastním dětstvím a představou, že v takových případech se k dítěti přistupuje přísně a bez pochopení?

Rodiče často nevědomě kopírují model, který zažili sami, a cítí nutkání také „nastolit pořádek“, ale přitom se v hloubi duše mohou cítit v rozporu. Mají představu, že by měli stát při svém dítěti, ale nezpracované vzpomínky a pocity z dětství jim často brání. Jsou svázáni strachem, že když budou „měkcí“, budou považováni za ty, kteří neumí vychovávat, a přijdou o respekt učitelů, kteří na schůzkách hledí, možná až příliš kriticky, na každou nedokonalost chování dítěte. Ale jak moc tento postoj vychází z jejich vlastních zkušeností a neschopnosti postavit se vzorcům, které jim byly kdysi vštěpovány?

Nezpracované křivdy rodičů ovlivňují jejich děti

Uvědomit si, že některé věci je třeba zpracovat, aby se dalo stát vedle svého dítěte, je nesmírně důležité. Často až tehdy, když rodiče začnou přemýšlet nad tím, proč na podobné situace reagují s takovou úzkostí, si uvědomí, že jejich vlastní zkušenost ze školy je stále tíží. Přijetí těchto pocitů a práce s nimi je prvním krokem k tomu, aby mohli ke svým dětem přistupovat jinak, než jak přistupovali k nim jejich vlastní rodiče. Namísto toho, aby dítěti vyčítali jeho chování a vnímali ho jako zdroj problémů, mohou zkusit pochopit, co je příčinou, proč dítě třeba ztrácí pozornost nebo proč v kolektivu vyrušuje.

Jít na schůzku s učitelem, když máme pocit, že jsme se sami setkali s nespravedlností, nás může podvědomě zrazovat od toho, abychom byli pevnou oporou pro své dítě. Důležité je začít komunikaci ne s předpojatostí nebo obavami, ale s otevřenou myslí. Místo slepého přijímání obvinění by rodiče měli naslouchat a ptát se. Před učitelem stojí rodič, který má právo chtít podrobnosti a požadovat odpovědi. Je v pořádku vyjádřit podporu svému dítěti, i když zároveň uznáváme, že je třeba hledat způsob, jak jeho chování vylepšit.

Jak to vše změnit?

Klíčem je umění překročit stín vlastního dětství a najít odvahu nahlédnout, zda naše reakce nejsou spíše odrazem starých křivd než skutečného záměru pomoci dítěti lépe porozumět světu kolem. Stát po boku svých dětí neznamená ignorovat jejich chyby nebo omlouvat nevhodné chování.  Znamená to ale dát jim najevo, že mají vedle sebe někoho, kdo je vyslechne a podpoří.

Možná nás tento přístup učí právě to, co jsme si přáli jako děti – aby se někdo zajímal o to, jak to opravdu je. Pomoci dítěti, aby se naučilo respektovat druhé, ale zároveň neztrácelo svou vlastní autenticitu, je důležité. Je to investice do vzájemné důvěry, která tvoří základ zdravého vztahu mezi rodičem a dítětem. Dát mu najevo, že je v pořádku dělat chyby a učit se z nich, a že tady bude někdo, kdo mu bude stát po boku – ať už půjde o jakýkoli rozhovor s učitelem.

Jedna z cest jak těchto změn dosáhnout a jednou pro vždy je vyřešit je, objednat se na mentoring energetické transformace, kde najdeme situace, které způsobují strach a obavy a naučíte se, jak je zpracovat, aby vás už neovlivňovali a byli jste oporou pro své děti. Objednat se můžete ZDE.

K tomuto článku mě vedly vlastní zkušenosti. Když jsem šla poprvé před 7 lety řešit první stížnost do školy, byla jsem přesně v situaci, který článek popisuje.  Dnes jsem byla ve škole opět, ale v úplně jiné energii, s úplně jiným přístupem a syn mi poděkoval za podporu, zároveň uznal, že nějaké chyby tam na jeho straně jsou.

Doma jsme pak spolu hledali řešení, které si dokázal navrhnout sám, a domluvili jsme se, jak to budeme celé řešit.

Těším se na spolupráci a vaše životní pokroky