
Stojíme na prahu roku, který v sobě nese energii něčeho zcela nového. Rok 2026 není jen další číslo v kalendáři, je to příležitost k opravdovému restartu, k autentickému začátku, který vychází z vašeho nitra, ne z očekávání okolí.
Možná jste v minulých letech psali novoroční předsevzetí, která vydržela do konce ledna. Možná jste si stanovovali cíle, které vypadaly skvěle na papíře, ale ve vašem srdci nezazněly. A možná právě teď cítíte, že tentokrát to chcete udělat jinak. Opravdově. Autenticky. S respektem k tomu, kým skutečně jste.
V tomto článku se podíváme na rok 2026 ze tří perspektiv. Nejprve prozkoumáme, jaké energie nám tento rok přináší a to z pohledu numerologie i čínského kalendáře. Pak si ukážeme, jak tyto energie prakticky využít k vytvoření vaší životní vize, která nebude jen prázdným přáním, ale živým plánem. A nakonec se vámi podělím o svůj vlastní příběh, protože někdy je nejlepší inspirací vidět, že i cesta plná pochybností může vést k úžasnému probuzení.
Rok 2026 v sobě nese velmi silnou a zároveň syrovou energii nových začátků. Z numerologického pohledu se jedná o rok čísla jedna, tedy o první krok v novém devítiletém cyklu. Jednička je o odvaze vykročit, o rozhodnutí převzít odpovědnost za svůj život a přestat čekat na ideální podmínky, které stejně nikdy nepřijdou.
Energie jedničky nás nehladí po duši. Ona nás spíš jemně, ale nekompromisně staví před otázku, kým skutečně jsme a kam chceme jít. Přináší potřebu autenticity, samostatnosti a vnitřní pravdivosti. V roce 2026 už nebude dlouhodobě fungovat žít život podle představ druhých, potlačovat své potřeby nebo se držet starých struktur jen proto, že jsou známé a bezpečné.
Jednička je energie zrodu. Je to semínko, které se teprve dostává do země. Nevidíme ještě výsledky, ale právě teď se rozhoduje o tom, co z něj vyroste. Proto je tento rok ideální pro nastavování nových směrů, vizí a záměrů. Ne však z hlavy, ale zevnitř. Z místa, kde cítíte, že tohle jsem já a takhle chci žít.
Zároveň je dobré vědět, že tato energie může přinášet i pocity nejistoty, osamělosti nebo tlaku. Jednička nás totiž učí postavit se za sebe. Nečekat na svolení, potvrzení ani potlesk. A to může být pro mnoho lidí velmi nepohodlné. Pokud ale tuto výzvu přijmeme, rok 2026 se může stát jedním z nejzásadnějších bodů obratu v našem životě.
Abychom ale energii tohoto roku pochopili opravdu do hloubky, je důležité podívat se i na širší kontext. Na to, z jakého období přicházíme a jaký přechod právě probíhá. Proto se teď podíváme na to, co s sebou nesl rok 2025 a proč ještě není úplně uzavřený.

Než se naplno ponoříme do energie roku 2026, je potřeba se na chvíli zastavit u roku 2025. Ten totiž ještě zcela neskončil, i když máme pocit, že s příchodem ledna se všechno automaticky přepíná do nového režimu. Energeticky to tak ale nefunguje.
Rok 2025 byl z numerologického pohledu rokem čísla devět. Devítka je o ukončování, uzavírání kapitol, loučení se s tím, co už dosloužilo. Je to období bilancování, odevzdání a často i vnitřního i vnějšího chaosu. Devítka nás nutí pustit staré identity, vztahy, práce, přesvědčení i role, které jsme možná dlouho žili, ale už s námi nebyly v souladu.
Současně jsme se v roce 2025 pohybovali v energii Hada. Had je symbolem transformace, svlékání staré kůže a hluboké vnitřní proměny. Nejde o rychlé a viditelné změny, ale o procesy, které se odehrávají pod povrchem. Často velmi tiše, ale o to intenzivněji. Mnoho lidí mohlo mít pocit, že se jim rozpadá svět, aniž by přesně věděli proč. Vztahy se měnily, pravdy vycházely na povrch a to, co bylo dlouho potlačované, už nešlo dál ignorovat.
Tato kombinace devítky a Hada byla silná. Učila nás pustit kontrolu, přijmout konečnost některých věcí a dovolit si změnu, i když jsme na ni nebyli připraveni. Pro mnoho lidí to byl rok bolesti, zklamání, smutku, ale také hlubokého prozření. Rok, který nás svlékl až na kost.
A i když už máme kalendářně rok 2026, energie Hada s námi zůstává až do poloviny února. Toto přechodové období je velmi citlivé. Stále ještě dobíhá starý cyklus a nový se teprve rodí. Je to čas, kdy není potřeba tlačit na výkon, rozhodnutí nebo rychlé kroky. Naopak je ideální pro vnitřní úklid, dočištění emocí a vědomé uzavření toho, co si už nechceme nést dál.
Teprve v polovině února se energie výrazně změní. Had definitivně odchází a na scénu přichází Ohnivý kůň. A s ním přichází úplně jiná dynamika.
Ohnivý kůň přináší pohyb, vášeň, odvahu a potřebu svobody. Po tichém, introvertním a transformačním období Hada působí jeho energie jako náraz čerstvého vzduchu. Najednou se věci dávají do pohybu, přichází chuť jednat, cestovat, tvořit a žít naplno.
Kůň je symbolem síly, nezávislosti a vnitřního tahu na branku. Oheň k tomu přidává vášeň, impulzivitu a intenzitu. V této energii už není prostor pro polovičatá rozhodnutí nebo život na půl plynu. Pokud něco děláme, chceme to dělat naplno. Pokud cítíme, že někde nejsme sami sebou, tělo i duše nás na to začnou velmi hlasitě upozorňovat.
Když se tato energie spojí s numerologickou jedničkou, vzniká velmi silná kombinace. Nové začátky dostávají motor. To, co se v lednu může ještě zdát nejasné a křehké, se od února začíná konkretizovat. Přichází odvaha udělat první skutečný krok, vystoupit z komfortní zóny a jít za tím, co nás volá.
Zároveň je ale potřeba s touto energií zacházet vědomě. Ohnivý kůň může být netrpělivý a přepálený. Pokud jedeme jen na ego, výkon a potřebu něco dokázat, můžeme se rychle vyčerpat. Klíčem roku 2026 je proto rovnováha. Spojit odvahu s vnitřním vedením. Akci se srdcem. Sílu s citlivostí.
A právě proto je rok 2026 ideálním obdobím pro tvorbu životní vize. Ne jako seznam úkolů, ale jako živý obraz života, který s vámi rezonuje na úrovni těla, emocí i duše. V další části se proto podíváme na to, jak tyto energie využít vědomě a proč většina klasických novoročních předsevzetí nemá šanci dlouhodobě fungovat.
Každý rok je to stejné. Konec prosince přichází s vlnou nadšení, nových zápisníků, motivačních citátů na sociálních sítích a seznamů cílů, které tentokrát určitě dodržíme. A pak přijde únor a většina z nás tiše přiznává, že zase nic.
Není to vaše vina. Opravdu ne. Problém není v tom, že byste neměli vůli, disciplínu nebo schopnosti. Problém je v tom, jak jsou tyto cíle často nastavené. Vycházejí z hlavy, z toho, co by se mělo, ne z toho, co skutečně cítíme. A tělo to pozná hned.
Když vytváříme vizi nebo cíle mechanicky, bez propojení se srdcem a tělem, je to jako snažit se rozjet auto s prázdnou nádrží. Může to chvíli vypadat, že to funguje, ale pak dojde energie a my stojíme na místě s pocitem selhání.
Rok 2026 nás ale vybízí k něčemu úplně jinému. K tomu, abychom se zastavili, naslouchali a vytvořili vizi, která je opravdu naše. Ne protože to dělají všichni, ne protože to vypadá dobře na Instagramu, ale protože to cítíme v kostech.
A než se dostaneme k tomu, jak na to, pojďme si pojmenovat nejčastější chyby, které dělají většinu předsevzetí neúčinnými.
Mozek potřebuje jasnost. Potřebuje konkrétní obraz, ke kterému může směřovat. Když mu dáme mlhavou představu, nemá kam jít. Představte si, že byste sedli do auta a řidiči řekli: jeď někam na jih. Kam přesně? No, prostě na jih. Jak dlouho to bude trvat? Nevím. Co tam budeme dělat? Uvidíme. Takto by nikdo nejel. A přesto takhle často plánujeme svoje životy.
Problém je, že když žijeme cíle druhých, nikdy se necítíme naplnění. Můžeme dosáhnout čehokoliv, ale uvnitř zůstává prázdno. Protože to není náš život. Je to život, který jsme si mysleli, že bychom měli žít.
A jak to poznáte? Velmi jednoduše. Když mluvíte o svém cíli a cítíte v těle stažení, těžkost, tlak nebo nudu, není to váš cíl. Když ale mluvíte o něčem a tělo se rozsvítí, cítíte lehkost, vzrušení nebo tichou klidnou jistotu, to je ono. To je váš směr.
Skutečně silné proč vychází z hlubšího místa. Z potřeby růst, léčit, tvořit, pomáhat, žít autenticky. Z touhy zanechat stopu, být příkladem dětem, cítit se svobodně. Tohle jsou motivátory, které vydrží i v těžkých chvílích. Protože nejsou o výkonu. Jsou o smyslu.
Když si tohle uvědomíme, můžeme začít tvořit vizi úplně jinak. Vědomě. S respektem k sobě. A právě to teď uděláme.
Teď přichází ta praktická část. Jak na to, aby vaše vize nebyla jen krásný text v šuplíku, ale živým průvodcem vaším rokem. Půjdeme to krok za krokem a s plnou pozorností k tomu, co se děje uvnitř vás.
Vezměte si papír, notebook, nebo cokoliv, co vám vyhovuje, a začněte psát. Bez cenzury. Bez kritiky. Bez hlasu v hlavě, který říká, že tohle je nereálné, hloupé nebo příliš velké.
V tomto kroku nejde o to, aby to dávalo smysl. Jde o to, aby to z vás vyšlo ven. Možná tam bude touha po klidném domě u lesa, hned vedle touhy cestovat po světě. Možná tam bude potřeba úspěchu v práci a zároveň touha nic nedělat a jen být. To je v pořádku. Nechte to být.
Pište tak dlouho, dokud máte co psát. Někdy to může být pět minut, někdy hodina. Důležité je nechat myšlenky téct a nedovolte vnitřnímu kritikovi, aby vás zastavil dřív, než jste hotovi.
Tato fáze je o otevření. O tom, že si dovolíte snít bez limitů. Protože teprve když vidíte všechny možnosti, můžete vybrat ty pravé.
Teď si přečtěte, co jste napsali. Pomalu. A sledujte, co se děje v těle. Protože tělo ví. Vždycky ví.
Když narazíte na větu, myšlenku nebo touhu, která ve vás něco rozsvítí, zastavte se. Může to být pocit tepla v hrudi, lehkost v břiše, tiché ano v srdci, nebo naopak silný vzrušující záchvěv. Může to být i slza, která vám nečekaně ukápne. To všechno jsou signály, že jste trefili něco důležitého.
Naopak, když čtete něco a cítíte těžkost, stažení, nudu nebo tlak, tak to pravděpodobně není vaše. Možná to byl cíl, který jste si mysleli, že byste měli chtít. Ale tělo říká ne.
Označte si tři až pět věcí, které ve vás vyvolaly nejsilnější rezonanci. Nemusí to být ty největší, nejefektnější nebo nejimpozantnější. Důležité je, že jsou vaše.
A teď tyto věci přepište do podoby konkrétní vize. Ne do bodů. Do vět. Pište, jako byste popisovali svůj život, který už žijete. Přítomným časem. S detaily. S pocity.
Například ne: chci zhubnout. Ale: cítím se ve svém těle lehce a silně, mám energii na celý den, ráno se probouzím odpočatá a těším se na pohyb.
Ne: chci změnit práci. Ale: pracuji v prostředí, kde jsou oceňovány moje schopnosti, cítím se užitečná a inspirovaná, mám čas i na svůj osobní život a práce mě naplňuje.
Vidíte ten rozdíl? Jeden je požadavek, druhý je živý obraz. A právě živý obraz má sílu vás táhnout dopředu.
Celou vizi napište maximálně na jednu stránku. Ne víc. Má to být esence. Koncentrovaná energie toho, kam směřujete.
Teď si vezměte každý z těch tří až pěti cílů a rozložte ho na menší kroky. Co je potřeba udělat, abyste se tam dostali? Jaké konkrétní akce, rozhodnutí nebo změny jsou nutné?
A u každého kroku se zeptejte: Proč to chci? Co mi to přinese? A pak se zeptejte znovu. A pak ještě jednou. Protože prvotní odpověď často není ta pravá. Teprve když se prokopete hlouběji, najdete skutečné proč.
Například: Chci pravidelně cvičit. Proč? Abych zhubla. Proč chci zhubnout? Abych se líbila. Proč chci, aby se mi líbila? Protože si myslím, že pak budu šťastnější. A proč si myslím, že budu šťastnější? Protože se budu cítit ve svém těle dobře a sebevědomě.
Vidíte? Pravé proč není zhubnout. Je to cítit se ve svém těle dobře a sebevědomě. A k tomu může vést mnoho různých cest, nejen hubnutí.
Pak se u každého kroku zeptejte: Kolik času a energie mě to bude stát? A jaký bude efekt a přínos?
Tady přichází moment pravdy. Protože některé kroky vypadají skvěle na papíře, ale když spočítáte, že vás budou stát obrovské množství času a energie s minimálním přínosem, možná je čas je přehodnotit.
Vyškrtněte všechno, co je časově náročné, energeticky vyčerpávající a má malý efekt. A zkuste najít jinou, elegantnější cestu. Cestu, která je v souladu s tím, jak žijete, ne proti tomu.
Výsledkem tohoto kroku je realistický, ale i inspirativní plán. Plán, který vás nenechá vyčerpané po měsíci, ale povede vás celý rok s lehkostí a radostí.
Můj příběh: Když se Býk probudí
Letošní rok jsem si psala vizi úplně jinak než v předchozích letech. A upřímně, ještě před pár lety bych se za to, co teď napíšu, asi styděla. Jenže já už se nestydím. A možná právě proto to píšu.
Třicet let jsem pracovala ve financích. Korporáty, čísla, výkon, tabulky, reporty, deadliny. Svět, kde se počítá výsledek a kde na pocity, energie a intuici nikdo moc zvědavý není. A já v tom byla dobrá. Opravdu dobrá. Jako správný Býk jsem si vybudovala materiální zázemí, které ke mně patří a které mám ráda.
Jenže já jsem vždycky byla trochu jiná.
Někteří lidé se mě báli. Nevěděli proč, ale prostě kolem mě opatrně našlapovali. Jiní za mnou zase chodili pro rady, i když jsem oficiálně nebyla od toho, abych radila. Vždycky jsem tak nějak věděla víc, než bylo řečeno. Viděla jsem mezi řádky. Cítila jsem, co si kdo myslí, i když říkal něco úplně jiného.
Bohužel jsem taky vždycky věřila, že slovo je zákon. Že když někdo něco řekne, tak to tak myslí. Že lidé jsou upřímní tak jako já. A tak jsem si párkrát pěkně nabila pusu. Ale to k životu patří a každá taková lekce mě posunula dál, i když to v tu chvíli bolelo.
Posledních pět let se ale začalo něco měnit. Cítila jsem, že je něco jinak. Že ten svět čísel a výkonu, i když mě stále baví a zajímá, už není všechno. Že je tu něco silnějšího než já. Něco, co mě volá jinam.
A tak jsem postupně objevila svoje schopnosti. Schopnost vidět víc než ostatní. Slyšet víc, než bylo řečeno. Cítit to, co druzí necítí nebo nechtějí cítit.
Jenže víte, jaký byl můj první instinkt? Odmítnout to. Protože tohle přece nemá reálný základ. Nedá se to spočítat. Nedá se to vyhodnotit v tabulce. Nedá se to obhájit na poradě. Tak to do mého života přece nepatří.
Omyl. Patří. A víc, než jsem si kdy dokázala představit.
Opatrně jsem to začala pouštět do života. Krůček po krůčku. Jenže ono to bylo tak silné, že to tam nakonec vlítlo jako hurikán. A někdy to bylo opravdové tornádo.
Vidět minulost lidí, které jsem nikdy předtím nepotkala. Cítit něčí srdce ve svém vlastním těle. Vidět scénář budoucnosti, který se pak v realitě odehrál jako ve filmu. To bylo hodně silné kafe. A já jsem ho pila po litrech, i když jsem nevěděla, jestli na to mám žaludek.
Víte, co si máme v životě odžít, to se nám tam stejně dostane. I když se bráníme. I když zavíráme oči. I když říkáme ne, tohle já ne, tohle není pro mě. Život si nás najde.
A tak jsem se v roce 2025 přestala bránit.
Nebylo to snadné. Bylo to někdy hodně bolestivé. Přišlo mnoho slz, které jsem roky držela uvnitř. Přišlo zklamání z lidí, kterým jsem věřila. Přišlo naštvání na svět, na sebe, na všechno. Ale taky přišlo probuzení.
Do roku 2026 jsem vstoupila jako jiný člověk. Pracuji s energiemi a obrazy, které mi přicházejí. Zkoumám svůj Human Design a učím se žít v souladu s tím, jak jsem nastavená. Řídím se srdcem a ne egem.
A tady budu úplně upřímná. Zatím ještě ne vždy je mi jedno, co si o tom a o mě kdo myslí. Ten hlas, který říká a co na to řeknou ostatní, ještě úplně nezmizel. Ale pracuji na tom. A vlastně je to jeden z mých největších úkolů pro nadcházející rok. Ukotvit svoje hodnoty a cítit v nich sílu, ne nedostatek. Protože je to přeci můj život. A já ho chci žít po svém.
Svou vizi tady vypisovat nebudu. Je moje a upřímně, spousta lidí by jí stejně nerozuměla. Co s vámi, ale sdílím je tohle: moje životní poslání je pomáhat, vést a uzdravovat.
A tak se moc těším, nakolik se mi to v roce 2026 povede zrealizovat.
Rok 2026 pro mě není jen další rok v kalendáři. Je to nový začátek v tom nejhlubším slova smyslu. Nejen pro mě, ale i pro každého, kdo cítí, že už nechce žít na autopilota. Pro každého, kdo tuší, že uvnitř něj je víc, než co si dosud dovolil žít.
Už teď nabízím určité formy spolupráce a vím, že v průběhu roku jich přibude mnohem víc. Některé se teprve rodí, jiné se postupně skládají tak, jak to má být. Na nic z toho netlačím. Učím se důvěřovat tomu, že správní lidé si najdou správný čas i správný prostor.
A právě proto jsem vytvořila jedno místo, kde se můžeme potkávat pravidelně. Místo, kde se nemusíte přetvařovat, kde nemusíte být silní za každou cenu a kde je v pořádku cítit, vnímat a zpomalit. Místo, kde se pracuje s energií, tělem, emocemi i vizemi, ale zároveň nohama pevně stojíme na zemi.
Tím místem je nově otevřený klub Zdravě svá: Propojení těla, mysli a srdce s Monikou
Klub Zdravě svá není o rychlých řešeních ani o zázracích přes noc. Je o návratu k sobě. O postupném ukotvování toho, kým skutečně jste. O tom, že se učíte slyšet svoje tělo, důvěřovat své intuici a vytvářet si život, který vás nebude vysávat, ale vyživovat.
Je to prostor pro primárně pro ženy, ale i muže, kteří cítí, že staré způsoby už nefungují. Pro ty, kteří chtějí žít vědomě, zdravě a v souladu se sebou, ne s očekáváním okolí. Pro ty, kteří chtějí růst, ale ne přes tlak, nýbrž přes porozumění a laskavost k sobě.
Pokud vás tento článek oslovil, pokud jste se v něčem poznali nebo vám při čtení proběhlo tělem tiché ano, pak to možná není náhoda. Možná je to jen jemné pozvání udělat další krok. Ne velký. Jen ten váš.
Napište mi do komentáře pod tímto článkem, jak s vámi tento text rezonoval.
Jaký byl váš rok 2025? Co vás v něm potkalo, co vás změnilo, co vás naučilo? A co byste chtěli v roce 2026 změnit nebo si do něj přinést?
Ráda si vaše příběhy přečtu a odpovím vám. Protože tohle je přesně to místo, kde začíná spojení. Ne v prodeji, ale ve sdílení. A kdo ví, možná právě vaše slova někoho dalšího inspirují nebo povzbudí.
Rok 2026 přeje odvážným začátkům, ale i jemnosti. Přeje těm, kteří jsou ochotni se na sebe podívat pravdivě. A já se těším, s kým se na téhle cestě potkám.
Protože když jsme zdravě sví, všechno ostatní se začne naplňovat samo.
Monika Davidová