Můj příběh: "S ní si ještě užijete"

V minulém článku jsem s vámi sdílela příběh o tom, jak jsem si po rozvodu říkala: "Nejsem dost dobrá máma."

Dnes s vámi budu sdílet jiný příběh. Starší. Hlubší.

První třída: "S ní si ještě užijete." To řekla učitelka mámě. V první třídě.

Nebyla jsem "ukázková" holčička. Můj škrbopis se hodil spíše na kluka. Úprava hrozná.
Prostě mě to nebavilo, stále něco vybarvovat, obtahovat. Čárky a vlnky neměly moc velký rozdíl.

A já jsem si z toho odnesla: "Nejsem dost dobrá." Celý život s tímto vzorcem a tento vzorec se promítal do všeho.

V práci:
Bála jsem se prosazovat svoje nápady.
Říkala jsem je potichu. Někde v koutku.
A jiní za ně sklízeli úspěchy.

Protože přeci kdo by poslouchal tu, co "není dost dobrá"?

V partnerských vztazích:
Bála jsem se říct, co potřebuju.
Bála jsem se říct, co mi vadí.
Protože jsem si myslela, že nejsem dost dobrá na to, abych měla právo chtít.

V podnikání:
A pak přišlo online podnikání, které vyžaduje vystupování na kameru. A to spustilo velmi hluboký a velký blok.

"Ale přece školím!" Ano, školila jsem. Roky, ale to je úplně jiné.

Tam je přímý kontakt s lidmi. Vidíte jejich reakce. Cítíte energii v místnosti.
Ale obrazovka? A ještě se u toho vidět? To bylo něco úplně jiného.

Nemohla jsem mluvit. Nemohla jsem se dívat do kamery.
Protože vnitřní kritik řval:

"Kdo by tě poslouchal?"
"Vypadáš hloupě."
"Nikoho to nezajímá."
"Nejsi dost dobrá."

A já jsem tomu věřila.

Cesta k překonání, nebyla jednoduchá. Nedařilo se mi to překonat několik let, ale nakonec jsem to udělala.
Ne najednou. Malými kroky.

Zvykla jsem si na svůj hlas.
Nahrávala jsem. Poslouchala. Mazala. Nahrávala znovu.
Až jsem si zvykla, občas mi někdo řekl, že mám příjemný hlas a to mě povzbudilo k dalším krokům. Podpora z věnčí je někdy potřeba.

Zvykla jsem si se vidět.
Přestala jsem se kritizovat za každý detail. Začala jsem se přijímat, nejdřív z fotek, u zrcadla a pak přišla videa. První bylo hrozné. Druhé taky. Desáté ještě pořád, ale dělala jsem to dál, protože jsem věděla proč to dělám.

Správná motivace, je totiž to nejdůležitější. Posouvala jsem se trpělivě s laskavostí k sobě. Učila jsem se, mít se ráda, taková jaká jsem, psala jsem si, za co jsem vděčná, co jsem dokázala, vizualizovala si a zpracovávala všechny ty bloky, krok za krokem.

Zajímavost:
Výzkum ukazuje, že až 91 % našich obav se nikdy neuskuteční. 
Navíc, z těch obav, které se přeci jen promění ve skutečnost, více než čtvrtina dopadne lépe, než jsme čekali. 
To znamená, že vnitřní kritik, ten hlas, který generuje tyto negativní scénáře, často pracuje s přehnanými či nepravděpodobnými představami, a přesto mu věříme natolik, že podle nich činíme rozhodnutí a omezujeme sami sebe.

5 kroků, jak pracovat s vnitřním kritikem

Nemůžete vnitřního kritika "vypnout". Ale můžete ho ztišit.

1. Pojmenujte ho
První krok je uvědomění. Když uslyšíte ten hlas ("Nejsi dost dobrá"), řekněte si:

"Tohle je můj vnitřní kritik. Není to pravda. Je to jen naučený vzorec." Pojmenování vás oddělí od myšlenky. Nejste to VY, kdo si to myslí. Je to kritik.

Cvičení:
Dejte svému kritikovi jméno. (Třeba "Kritička Ája" nebo "Sabotér Pepa".) Když ho uslyšíte, řekněte: "Ahoj, Kritičko  Ájo. Slyším tě. Ale dnes tě neposlouchám."

2. Zpochybněte ho
Vnitřní kritik mluví jako fakta. Ale nejsou to fakta. Jsou to názory. Když uslyšíte: "Nejsi dost dobrá."

Zeptejte se:

"Je to opravdu pravda?"
"Mám na to důkazy?"
"Nebo je to jen strach?"

Cvičení:

Jsou to fakta? Jaká konkrétně?  Je to názor? Čí a kde jste ho slyšeli?

3. Přeformulujte laskavě
Vnitřní kritik mluví tvrdě. Ale vy si můžete vybrat, jak si odpovíte.

Místo: "Nejsi dost dobrá."
Řekněte si: "Dělám, co můžu. A to je víc než dost."

Místo: "Měla jsi to zvládnout líp."
Řekněte si: "Udělala jsem, co jsem mohla s tím, co jsem měla."

Cvičení:
Napište si 3 věty, které vám kritik říká.
Pak je přeformulujte laskavě – jako byste mluvila s nejlepší kamarádkou.

4. Najděte vnitřního průvodce
Vnitřní kritik není jediný hlas v hlavě. Existuje i vnitřní průvodce.

To je ten hlas, který říká:

"Jsi dost dobrá, přesně taková, jaká jsi."
"Děláš, co můžeš. A to stačí."
"Chyby jsou součástí růstu."
"Už jsi toho tolik zvládla."

Problém je, že tohle slyšíme málokdy.

Cvičení:
Každý večer si napište 3 věci, které jste dnes zvládla.
Ne velké úspěchy. Jen běžné věci.

5. Praktikujte denně
Vnitřní kritik je naučený vzorec. A vzorce se mění opakováním. Čím víc posloucháte průvodce, tím tišší je kritik.

Cvičení:
Každý den si dejte 5 minut na práci s kritikem:

Napište, co vám dnes kritik řekl. Zpochybněte to.
Přeformulujte laskavě. Napište si 3 věci, které jste dnes zvládla.

Zhruba za 21 dní si všimnete rozdílu.