Proč se lidé potřebují srovnávat?

Často lidé dělají věci jako „někdo“. Koupí si značkové věci, dovolenou, auto… jako někdo, začnou studovat, vypadat, chovat se jako někdo. Potřebují ukazovat svojí sebehodnotu věcmi, penězi. Potřebují se srovnávat s někým v rodině, v práci, s přáteli. Potřebují se chovat jako někdo, kdo je něčím zajímavý. Často se stává, že na to nemají ať psychicky nebo fyzicky, ale ani materiálně a půjčují si na to. Zvyšují se tím jejich náklady, v konečném efektu klesá jejich životní úroveň a stoupá jejich nespokojenost, protože v  okolí, má stále někdo něco, co oni nemají.

V bance jsem se velmi často setkávala s lidmi, kteří si přišli půjčit na dovolenou, na dárky k vánocům nebo jen tak, aby měli peníze, které půjdou utratit.

• Proč mají lidé potřebu se srovnávat?
• Proč, se musí zajímat o to, co dělá někdo jiný?
• Proč, potřebují být jako někoho?
• Proč vlastně mají potřebu dělat něco, jako to dělají jiní?

Odpovědi na tyto otázky, mají hodně společného.

Lidé, kteří mají potřebu se takto chovat, nemají spokojený život a správně nastavené životní hodnoty. Kompenzují si tím nedostatečnou sebehodnotu, která jim chybí většinou už z dětství.

Co si nesou z dětství?

Jako děti často slýchávali, podívej se, jak to Honzíkovi jde a ty to ještě neumíš. Proč jsi dostal špatnou známku, když Kačenka má jedničku. Proč nemůžeš poslechnout, když tě volám, jako Pepík od sousedů. Tvoje sestřenice Janička udělala přijímačky na gymnázium a ty ne.  Proč jsi zase ztratila pero, to Alenka ho určitě neztrácí. Rodiče ve snaze své dítě motivovat, bohužel jen zasévají semínko nedostatečnosti, nedůvěry v sebe, neschopnosti být dobrý a zvládat věci ukázkově.

Dalším způsobem nevhodné motivace dítěte od rodičů, je snižování schopností ve stylu, když nebudeš dělat to, co dělá někdo vybraný, co z tebe jednou bude, kde jednou skončíš, co chceš dokázat, když nic nebudeš umět, jak budeš vypadat, nikdy ničeho nedosáhneš, s takovým přístupem nikdy nic mít nebudeš.

Velkou roli v sebehodnotě má i školství a přístup rodičů k tomu, co určuje inteligenci a schopnosti dítěte. Systém podporuje hodnocení pomocí známek, které určují úroveň znalosti určitého zadání a postupu v daném čase a ne kreativitu, samostatnost a schopnost zadaný úkol vyřešit. Škola podporuje soutěživost, stylem kdo to bude mít první, kdo nebude mít žádnou chybu, kdo bude nejrychlejší, ten získá nějakou výhodu. Rodiče proto pak vyžadují co nejlepší známky bez ohledu na skutečné schopnosti dítěte. Děti si v podstatě odnáší, že známky určují hodnotu budoucího života, že jedničkáři budou mít dobrou práci a hodně peněz. Ten kdo nemá dobré známky, nic z něho nebude, nebude úspěšný, nepůjde na prestižní školy apod. Pokud dítě dostane špatnou známku, je mu podsouváno, například, že bude zametat ulice, kopat v příkopech a další hůře placené pozice, dostává tresty a přicházejí zákazy. To podporuje nízké sebevědomí a s tím spojený stres a strach a je z toho nekonečný boj.

A takhle bych mohla pokračovat, co všechno ovlivňuje sebehodnotu, která se vytváří právě v dětství a přenáší se do dospělosti.

Lidé, kteří mají nízkou sebehodnotu, mají mnoho bloků a negativních vzorců, které je buď blokují a tím nekomunikují a jsou ticho, nebo naopak je to nutí k tomu ukazovat, že jsou dobří a zajímaví a jsou slyšet všude.

Ti co se potřebují se ukázat, ovládá ego.

Ego ovládá jejich potřeby. Potřebují si něco dokazovat, potřebují něco dokazovat svému okolí a nejsmutnější je, že to často potřebují dokazovat svým rodičům. Potřebují, aby všichni viděli, že jsou taky dobří a to bez ohledu na to, co to stojí. Očekávají hlavně potřebný obdiv.

Pokud by však jednali srdcem a s citem, měli dostatečně vysokou sebehodnotu a sebeúctu, nepotřebovali by nic takového dělat. Bylo by jim jedno, co si o nich myslí ostatní. Žili by spokojený a šťastný život.  Nepotřebovali by povrchní ukazování fotek na sociálních, vychloubání se v práci, jak úžasnou dovolenou měli a kámoše u piva, by nemuseli oslňovat siláckými historkami, co a kde zažili. Žili by svůj plnohodnotný život.

Pokud člověk nemá dostatek vnitřního uznání k sobě samotnému, hledá ho u ostatních. Potřebuje laiky na sociálních sítích, potřebuje obdivné pohledy v práci a od kamarádů a neřeší, za jakou cenu je dostává. Prostě potřebuje nasytit svoje hladové ego.

Nechtějí přijmout, že je důležitější být s lidmi, na kterých jim záleží, a kterým záleží na nich a že je jedno, jaké prostředky byly vynaloženy. Další problém vzniká, pokud ty prostředky na to nemají, má to vliv na jejich finanční situaci, fyzickou i psychickou energii a jsou pak frustrovaní, nervózní a dochází ke konfliktům. Rozpadají se jim vztahy, děti se učí nápodobou, takže toto vše předávají do svých dětí a tím se stávají křečkem v kole, který nepřestává běžet, aby se kolo nezastavilo.

Jak to změnit?

Důležité je, snižovat stres, naučit se žít takový život, na který je dostatek prostředků. Mít dostatek sebelásky a znát svou vlastní hodnotu a užívat si to, co je. Nemuset žít na dluh a tím ve věčném strachu jestli na ty splátky bude a jestli se seženou další peníze, aby bylo co obdivovat. Při výchově volit správnou motivaci a nenastavovat negativní vzorce a dítě podporovat v samostatnosti a kreativitě.

Stres je převlečená emoce strachu, který je nejčastějším blokem v životě nás všech.

Více informací o stresu, jak na něj, jak identifikovat strach a zvýšit svojí sebehodnotu najdete v adventní výzvě, kam se můžete přihlásit. 

Sledovat také můžete FB stránku Finanční výchova – Cesta ke svobodě

Těším se na vás ať už ve výzvě u dalšího článku nebo na FB stránce